Kongregace Milosrdných sester sv. Karla Boromejského

generální představená
Kongregace Milosrdných sester sv. Karla Boromejského
ve Znojmě-Hradišti

25. 3. 1914	narozena v Huštěnovicích, okres Uherské Hradiště
31. 3. 1914	pokřtěna v Huštěnovicích (křestní jméno Antonie)
4. 2. 1920	umírá její matka Rosalie
12. 5. 1923	poprvé přijímá Pána v Eucharistii v Huštěnovicích
31. 5. 1926	biřmována v Babicích (biřmovací jméno Ludmila)
6. 7. 1927	jako školní čekatelka vstupuje do kláštera ve Frýdlantě n. Ostravicí
1929-1933	jako čekatelka navštěvuje učitelský ústav u sv. Anny v Praze a studium ukončuje maturitou
14. 8. 1933	slaví obláčku a dostává řeholní jméno S.M. Vojtěcha
1933- 1935	prochází noviciátem v mateřinci v Praze
15. 8. 1935	skládá v Praze první sliby
19. 3. 1940	skládá v Praze věčné sliby
1941- 1942	učitelkou v Třeboni a ve Frýdlantě
1942- 1945	ošetřovatelkou v nemocnici ve Slaném
1945- 1949	ředitelkou školy v Brně-Líšni
1949- 1950	přijímá různé služby v mateřinci v Praze
1950- 1952	představenou komunity sester v Neumanneu v Prachaticích
10. 9. 1952	zatčena Státní bezpečností
19. 9. 1953	odsouzena Krajským soudem v Českých Budějovicích na 8 let vězení
10. 5. 1960	propuštěna na všeobecnou amnestii z pardubické věznice
1960- 1970	působí v různých službách Charitního domu ve Vidnavě (od 1. 10. 1969 je představenou sester vidnavské komunity)
8. 7. 1970	zvolena generální představenou Kongregace Mil. sester sv. Karla Boromejského ve Znojmě-Hradišti
1970-1988	opakovaně zvolena na tři funkční období, včetně postulace
říjen 1987	vážně onemocní
3.11. 1987	potvrzuje se diagnoza zhoubného nádoru na plicích
21. 1. 1988	umírá v komunitě ve Znojmě-Hradišti
28. 1. 1988	je pohřbena na hřbitově ve Znojmě-Hradišti

Sestra Marie Vojtěcha (Antonie) Hasmandová odpověděla na Boží hlas už ve svých třinácti letech. Svá čekatelská léta v Kongregaci Milosrdných sester sv. Karla Boromejského prožila jako školačka ve Frýdlantě nad Ostravicí a jako studentka Učitelského ústavu u sv. Anny v Praze.

Po maturitě (1933) vstoupila do noviciátu s řádovým jménem S.M. Vojtěcha. Během formačního období juniorátu a probace vyspěla v moudrou a mimořádně věrnou řeholnici.

Jakmile se v Kongregaci objevila naléhavá potřeba, byla sestra Vojtěcha první, která nabídla své síly, ať už v postavení učitelky nebo ošetřovatelky, a to ve všem, co právě vyžadovala služba milosrdné lásky. Když odjížděla do Prachatic s úkolem poskytnout azyl knězi, kterého policie minula při likvidaci mužských klášterů, vtiskla jí tehdejší generální představená M.Bohumila Langrová do ruky obrázek, kde jí napsala heslo: „Věrná až k smrti". To se stalo pro sestru Vojtěchu životním programem.

Dne 10.9.1952 byla sestra Vojtěcha i hledaný kněz zatčeni. Za čin velezrady byla jako „vatikánská špionka" odsouzena k osmi letům vězení. I v těchto podmínkách byla naplněna láskou ke všem bližním a pevnou důvěru v Boží milosrdenství dosvědčovala statečnou vírou a odpouštěním pronásledovatelům.

Vězeňské strádání se však podepsalo na jejím zdravotním stavu tuberkulózním nálezem na plicích.

Z pardubické věznice byla s ostatními sestrami propuštěna na základě všeobecné amnestie v květnu 1960.

Jako generální představená vedla v době totality necelých 18 let své řeholní společenství ke skutečné obnově řeholního života v souladu se směrnicemi II. vatikánského koncilu. Vyznačovala se neobyčejnou věrností v řeholních zásadách, radostnou zbožností a odvážnou prací pro nová, Bohu zasvěcená povolání.

V roce1979 při příležitosti zasedání Federace boromejek v Římě se osobně setkala s papežem Janem Pavlem II. a tato událost pro ni zůstala velmi posilujícím zážitkem.

Sestra Vojtěcha měla srdce vždy otevřené pro potřeby kněží, bohoslovců a sester své kongregace, stejně jako sester z jiných společenství. S důvěrou se na ni obraceli také laici s prosbou o radu a pomoc.

Poslední tři měsíce života přinášela Bohu jako láskyplnou oběť svůj těžký zdravotní stav, když prožívala konečné stadium, způsobené zhoubným nádorem na plicích. Trpěla mnoho – s velkým klidem a oddaným: „ANO".

Tak, „věrná až k smrti", odevzdala 21. ledna 1988 uprostřed sesterského společenství ve Znojmě-Hradišti svou šlechetnou duši Pánu.

Za účasti více než pěti set hostů ubíral se smuteční průvod k hradišťskému hřbitovu, kde byla pohřbena. Doprovodilo ji na stodvacet kněží, řádové sestry z různých společenství a ostatní příbuzní a známí.

„…Služte Pánu s radostí!
Oddaně a věrně! V jakýchkoli podmínkách!
Úsilí o svatost a milosrdná služba
to jsou naše křídla k nebi.
Nezklamte očekávání nebe i země!
Vytrvejte v lásce a oběti!
Bůh stojí za to

…Milujte Boha, milujte se navzájem,
milujte své bližní.
Čím větší bídu vidíte, s tím větší láskou
a něhou se k ní sklánějte.
Milosrdná láska ať zvítězí!

Ať láska zdobí vaše srdce – hluboká,
pevná, nezištná – láska, která jde
až ke kořenům lidské bytosti,
vždyť láska je Bůh v nás!"

Všemohoucí věčný Bože,
bezpečné útočiště trpících,
dovoláváme se tvé milosrdné lásky a prosíme,
shlédni na nemocného (nemocnou) ………
a na přímluvu naší Matky Vojtěchy mu (jí) navrať zdraví,
aby tě opět mohl(a) chválit a sloužit ti,
neboť ty žiješ a kraluješ na věky věků.
Amen.

O Matce Vojtěše se můžete dozvědět víc v knize „Láska smrtí nekončí", která je jejím nekrologem.

Její životopis je románově zracován v knize Marie Holkové „Matka Vojtěcha".

Jsou k dispozici i obrázky se stručnými životními daty a modlitbou o přímluvu Matky Vojtěchy.

Žádosti o informační materiál a zprávy o vyslyšení proseb zasílejte na adresu:
Postulace Matky Vojtěchy Hasmandové
Šporkova 12, 118 00 Praha 1
e-mail: postulaceMV@boromejky.cz

Otevření a požehnání Domova Matky Vojtěchy