Formace
v Kongregaci Milosrdných sester sv.Karla Boromejského

Formovat

znamená dávat určitý tvar, vtiskovat konkrétní podobu.

V řeholní formaci jde o vtiskování vnitřní podoby Ježíše Krista

  • jeho způsobu uvažování,
  • jeho vztahu k Bohu Otci a lidem,
  • jeho postojů k životu.

Jsme stvořeni k Božímu obrazu a naším úkolem je rozvinout v sobě tento obraz do zářivé podoby.

Hlavním formátorem je Bůh Otec,

který nás s láskou zve k co největšímu přátelství. Tato Boží láska je osobní a tvůrčí, a tak  nás vnitřně proměňuje.

Dalším formátoremje sama povolaná osoba,

která nese hlavní odpovědnost za svůj duchovní rozvoj. Na ní závisí, jak se otevírá působení Boha, jak s Ním navazuje důvěrný vztah a dovoluje Mu, aby ji proměňoval.

Je tu také lidský formátor - člověk,

  • který stojí vedle povolané osoby a doprovází ji,
  • dělí se s ní o svou zkušenost s řeholním životem
  • pomáhá jí naslouchat Božímu hlasu a rozlišovat ho od vlastních podvědomých přání
  • pomáhá hodnotit již udělané kroky a povzbuzuje
  • zajišťuje vnější podmínky pro formaci.

Společenství, ve kterém formace probíhá

  • pomáhá vytvořit povzbuzující atmosféru
  • překlenout krize a
  • udržet si naději a odvahu.

Pokud někdo vstoupí do našeho řeholního společenství, prochází těmito etapami formace:

Kandidatura  – příprava na noviciát

Na začátku řeholního povolání stojí vždy Boží výzva: „Pojď za mnou", kterou jsme každá cítila v nitru nevysvětlitelným způsobem.

Uchazečkám je v období kandidatury dán čas a podmínky pro to, aby se:

  • prokázal stupeň jejich lidské a křesťanské zralosti
  • rozvinuly jejich lidské a náboženské předpoklady
  • projevila a upevnila jejich citová rovnováha a schopnost tolerance
  • prokázala jejich schopnost žít v komunitě
  • ověřilo a rozlišilo jejich povolání
  • mohly svobodně, vědomě a odpovědně rozhodnout, jestli věnují svůj život Pánu.

Požadavky pro přijetí do kandidatury naší kongregace

  • dobrovolná volba povolání
  • příslušnost k římsko-katolické církvi, přijetí svátosti biřmování
  • svobodný stav
  • u konvertitek přijetí 3 roky po konverzi
  • příslušný věk 18 – 35 let
  • doporučuje se ukončené vzdělání a zkušenost se životem a zaměstnáním ve světě

V naší kongregaci dělíme období kandidatury ještě na tři etapy:

  1. Aspirantura – aspirantka bydlí doma, udržuje pravidelný kontakt s komunitou sester, je kladen důraz na duchovní doprovázení a očištění motivace zájmu o řeholní život.
  2. Kandidatura – kandidátka žije v komunitě sester, ale neúčastní se ještě celého jejich života. Klade se důraz na důkladnou a hlubokou katechezi a prověření povolání.
  3. Postulát – postulantka se připravuje na vstup do noviciátu, přijímá vnější řeholní kázeň a denní řád sester a má i prakticky prokázat předpoklad k řeholnímu životu.

Noviciát

Vstupem do noviciátu začíná život v naší kongregaci a také základní formace. Je zařízen tak, aby si novicky mohly lépe uvědomit Boží povolání, jaké je vlastní právě naší kongregaci, vyzkoušet si způsob života v kongregaci a vnitřně se podle toho proměňovat.

Jde o:

  • hluboké a živé poznání Boha Otce, Ježíše Krista a Ducha svatého
  • hluboké pochopení Kristova velikonočního tajemství
  • ověření si čistoty vlastních úmyslů, novicky se učí poznávat a rozlišovat Boží hlas a Jeho vůli od vlastních podvědomých potřeb
  • začátek evangelijního sesterského života, protože víra a společné povolání se prohlubuje v komunitě
  • seznámení se s dějinami a posláním naší kongregace

Aby toho mohly novicky dosáhnout nepracují v běžném zaměstnání ani v žádné jiné činnosti, která přímo neslouží noviciátní formaci. Učí se naslouchat Bohu v Písmu, ve slavení liturgie, v osobní modlitbě i v tichu a samotě. Učí se společnému životu, přijímání druhých i sebe se vším dobrým i horším. To vše se samozřejmě neobejde bez námahy a přemáhání sebe, protože to je obecná zákonitost, jak to i Ježíš zdůrazňuje: „žena, když rodí, má zármutek, neboť přišla její hodina..." (Jan 16,21)

Noviciát trvá dva roky, uskutečňuje se pod vedením magistry novicek. Novicky nosí běžné civilní oblečení. Ve druhém roce se novicky podílejí určitou dobu na apoštolské praxi. Pokud novicka poznala během noviciátu, že tento způsob života není jejím životním povoláním, může kdykoliv odejít. Pokud naopak pozná, že ji Bůh volá k životu v naší kongregaci, končí noviciát složením dočasných slibů, které jsou na jeden rok.

Juniorát - formace po dočasných slibech

V naší kongregaci skládají sestry čtyři sliby: 

slib  milosrdenství
chudoby
čistoty a
 poslušnosti.

Po dočasných slibech se sestry zapojují do běžného života ve společenství a učí se prakticky naplňovat to, na co se připravovaly v noviciátě. Učí se spojovat dobu intenzivního setkávání s Bohem v modlitbě s prací pro druhé.

Učí se stále více žít v běžném všedním dni před Boží tváří, stále více svěřovat svůj život Bohu do rukou, stále více vidět potřeby lidí a odvážně na ně odpovídat. Sestry by měly rozvíjet svou osobnost po stránce lidské, náboženské i profesně odborné. Po každém roce sestra obnovuje své sliby na další rok.

Toto období trvá normálně 3 - 6 let (maximálně 9 let). Pokud sestra pozná, že život v naší kongregaci je jejím životním povoláním od Boha, požádá o složení doživotních slibů. Na tyto sliby se připravuje tzv. probací.

Probace:

Je to půlroční období, kdy se sestra věnuje opět hlavně modlitbě a studiu řeholního života. Poté skládá sliby na celý život.

Trvalá formace

Doživotními sliby ovšem formace nekončí. Člověk není nikdy „hotový". Trvalá formace začíná složením doživotních slibů a končí smrtí. Řeholnice každý den znovu usiluje o to, aby se nechala milovat Bohem, aby mu uvěřila, aby se Jím nechala vést a naslouchala Mu, aby se učila milosrdenství přijímat a potom také dávat, aby se učila každý den znovu žít život jako ho žil Ježíš a aby se stále víc těšila, až se s Ním setká tváří v tvář.